Ano. Přesně takhle se tady jmenovala další aktivita, kterou jsme mohli podniknout. Šlo o to pronajmout si člun, který by nás zavezl k nějaké té skalnaté homoly. Na ní pak člověk lezl a když už nemohl, skočil do moře. Místní věděli, kde je dostatečná hloubka a kde je to bezpečné, ale vzhledem k tomu za to také chtěli celkem dost peněz.
Nakonec jsme se přeci jen rozhodli využít služeb průvodce a vyrazit na celý den na skály. A ačkoliv to bylo možná nejdražší naše dobrodružství, určitě stálo za to.
Byl čas rozloučit se s Pine Bungalow. Kdyby se mě dnes někdo ptal, kde jsme měli nejhezčí ubytování, asi to bude právě tady. Bohužel ráno to začalo dramaticky. Sbalení a připraveni vyrazit nemohli jsme se dočkat auta, které nás mělo vyzvednout a dopravit do Ao Nang k lodi. Když už zpoždění dosáhlo asi půl hodiny, šli jsme poprosit naše domácí jestli by do agentury nezavolali. Trochu se zlobili, že jsme si výlet nesjednali přímo přes ně (jenže kdo měl tušit že něco takového je v Pine Bungalow možné) ale nakonec tam zavolali a že prý pro nás dojedou. Po další čtvrthodině se objevil taxík v podobě Toyoty, naházel nás i s batožinou na korbu a upalovali jsme k pláži.
