Byl čas rozloučit se s Pine Bungalow. Kdyby se mě dnes někdo ptal, kde jsme měli nejhezčí ubytování, asi to bude právě tady. Bohužel ráno to začalo dramaticky. Sbalení a připraveni vyrazit nemohli jsme se dočkat auta, které nás mělo vyzvednout a dopravit do Ao Nang k lodi. Když už zpoždění dosáhlo asi půl hodiny, šli jsme poprosit naše domácí jestli by do agentury nezavolali. Trochu se zlobili, že jsme si výlet nesjednali přímo přes ně (jenže kdo měl tušit že něco takového je v Pine Bungalow možné) ale nakonec tam zavolali a že prý pro nás dojedou. Po další čtvrthodině se objevil taxík v podobě Toyoty, naházel nás i s batožinou na korbu a upalovali jsme k pláži.

Čekalo se opravdu už jen na nás. Tentokrát jsme si objednali výlet ke čtyřem ostrovům long tailem. Cesta byla příjemná a lodička se prodírala vlnami k prvnímu z ostrovů, Poda Island. Později jsme na Podě byli ještě dvakrát, ale první dojem byl podobný jako u Bamboo island. Písečná pláž, mraky lodí a lidí. Poda Island byl navíc obydlený i když to je asi silné slovo. Uprostřed ostrova, který byste skrz naskrz prošli za 15 minut byl jeden resort s chatičkami a jednou restaurací. Vykoupali jsme se a šli prozkoumat Lonely beach, pláž na druhé straně ostrova, která upřímně řečeno zas tak „lonely“ nebyla. Nejen že tu bylo dosti lidí, ale bylo tu i dosti bordelu, jeden zrezivělý traktor nevyjímaje.

Z Poda islandu jsme vyrazili na další z ostrovů. Byl to malý ostrůvek obklopený dalšími dvěma ostrovy. Prý za odlivu je možné se mezi těmito ostrovy suchou nohou přesunout. Odliv ale nebyl a tak z ostrova do moře vybíhala jen dlouhá písečná kosa na které se skvěle opalovalo. Podvodní svět nějaký byl, ale už jsme byli zmlsáni lepšími barvami i viditelností. Dostali jsme oběd, hádejte co – rýži s masem zeleninou a vajíčkem a vypluli dál. Chicken Island byl dalším ostrovem. Své jméno dostal podle útvarů připomínající slepičí hlavy i když upřímně řečeno, podle toho by se spíš měl jmenovat „Krůtí“ No posuďte sami.

Poslední zastávkou a naším výstupním místem byla zátoka Phra Nang v místě zvaném Railay. Je to poloostrov přístupný pouze z moře neboť z pevniny ho chrání vysoké útesy. Když sem připlouváte z otevřeného moře, nemůžete minout opět ty skalnaté homole vyrůstající tajemně z vody. A pak, když vystoupíte na písčitou pláž, spatříte útesy jakoby rozteklé v žhavém slunci. Visí z nich tisíce krápníků, jsou prolezlé jeskyňkami a všude jsou zajištěné cesty pro nadšené horolezce. Ano je to tu horolezecký ráj. Polostrov Railay je rozdělen skalními útesy na několik zátok. Phra Nang je jednou z těch, které obývají klasičtí plážoví turisté. Ohraničená je vysokými a rozeklanými skalními útesy a na jihozápadní straně je veliká posvátná jeskyně. Podél útesů, ale i mezi resorty lze dojít na protilehlou pláž, která je místní dopravní tepnou. Je zde značný odliv a nevábné bahno na koupání. Navíc právě sem přijíždí všechny lodě z Krabi.

Pak jsou tu ještě dvě pláže, jedna podobně komerční jako Phra Nang a jedna velmi nekomerční, řekla bych spíše komunitní Ao Ton Sai. Právě Ao Ton Sai si mě získala. Byla od ostatního světa oddělena skalními útesy a kromě cesty loďmo byla přístupná buď při odlivu nebo přes útes, kde terén vypadal už trochu lezecky a nebo půlhodinovou oklikou přes kus pralesa.

První naše kroky vedly na recepci, kde jsme se ubytovali v docela pěkném pokojíčku. Vlastně se ani moc nelišil od Pine Bungalow, jedna postel moskytiéra, záchodokoupelna. Jen byl zasazen ve větším hotelovém komplexu, ale zas nějaké dramatickou to také nebylo.

Převlíkli jsme se a vyrazili podívat se na vyhlídku a na lagunku ukrytou v rozeklaném útesu. Cestou jsme se ale zastavili u stánku jedné horolezecké školy: Tex Climbing. Cena za půjčení materiálu se na Thajsko šplhala do obrovských výšek a moc se nelišila od možnosti půjčit si materiál i průvodce. Nakonec jsme se ale přece jen domluvili, že si to necháme projít hlavou a vyrazili k útesu s lagunou. Výstup na horu byl poněkud dramatičtější než jsem myslela, dal by se klasifikovat jako horolezecká cesta sem tam jištěná tlustými špagáty, ale ten pohled z vyhlídky za tu námahu stál. Sestup do laguny byl ještě náročnější a velmi romatický. Slézali jsme po lanech rozeklanou průrvou a z okolních skal se dolů skláněly tropické rostliny s obrovskými listy.

Když jsme konečně stanuly na bahnitém dně připadala jsem si jak v pravěku. Obrovské kapraďolisté rostliny a exotický skřek ptáků a opic. Bohužel při oblejzání laguny se mi smekla noha a já spadla na ostrý šutr. Vzhledem k tomu, že tetanovou už mám na pokraji platnosti trochu jsem se vyděsila, ale nakonec všechno dobře dopadlo.

Večer se nám spalo krásně.