Přes brody i jezy na kole i na raftu. A to díky ostrookému Tomíkovi 

V neděli jsme vyrazili na kola. V Davli jsme se setkali v deset dopoledne Já, Bjéťa, Tomík, Bobík a Kečupovic. Mírně poprchávalo, což nám nikterak náladu nekazilo. Totiž vzhledem k tomu, že týden předtím lilo jako z konve (Morava, Polsko i Slovensko jsou vyšplouchnutý) těšili jsme se na pořádný bahno. Vyrazili jsme po modré záhořanským potokem a bláto na sebe nenechalo dlouho čekat. Střídalo se s vodou - cestou jsme totiž museli překonat asi patnáct brodů.

Jak překonat brod aby se jezdec nenamočil? Tak na tuhle otázku nedokážu odpovědět. Zkoušela jsem rovnoměrně šlapat pomalu vjet a přejet – obě mokré  nohy. Pak jsem si stoupla do pedálů a v potoku nešlapala – mokrá jedna noha. Tak jsme se pořádně rozjela a před brodem skrčila nohy nahoru – výsledkem byl ovšem mokrý zadek, který seděl na sedátku moc blízko vody.

Na jednom místě když  jsme odpočívali zaostřil Tomík kamsi do lesa, upustil kolo a vzápětí se vracel s flaškou ferneta.

„Dobrá keška“ smál se Tomík a my souhlasně mručeli tím spíš, že fernet byl originálně uzavřena přelepen kolkem.

Na oběd jsme se zastavili v restauraci u Zdenky. Jednak tam dobře vařil, jednak tam měli celkem výběr piv, ale ani piva ani jídlo se nám za fernet nepodařilo vyměnit. U oběda nám dělali společnost tři koně volně se popásající u restaurace. Byla to jedna kobyla a dva valaši. Už ani nevím kdo začal to téma s rozmnožováním koní, když jsem si všimla, že kobylka má říji. Celou dobu oblejzala jednoho z valachů a dávala mu nemravné návrhy. A co víc občas se otočila i na Kečupa s jasnou výzvou! Chudák Kečup nevěděl kam s očima a tak jsme raději zaplatili a vyrazili dál. Dojeli jsme na Žampach k jezu. Třeba by nás někdo mohl převést? Ha, že bychom konečně uplatnili Tomíkův fernet? A povedlo se. Bláža vyjednala s vodákem spícím tou dobou v raftu, že za ferneta nás klidně převeze. A tak nás „Spící růženka“ převezla a ukrátila nám tak hodinu cesty k mostu a zpět.

Ještě jsme museli nabrat síly v cukrárně v Pikovicích a pak už hurá do Davle.