Probudili jsme se do dalšího krásného dne.  Jára zjistil, že včera hodně podcenil sluníčko. Jak jsme celý den buď pádlovali nebo lezli, byli jsme slunečním paprskům vystaveni více než by bylo zdrávo a Jára byl pořádně spálený. A jelikož to byl i náš poslední den na Railay, odpoledne nám letělo letadlo zpět do Bangkoku rozhodli jsme se pro klidový režim. Ještě jednou jsme navštívili Ao ton sai, zablbli si na slacklinách, zaboulderovali si a naposledy se vykoupali v Andamandském moři. Všichni nám říkali, že lepší a barevnější podmořský život už v Thajsku nenajdeme.  To ale zdaleka neměla být pravda.

Odpoledne jsme si vyzvedli batožinu v „agentuře“ od které jsme si koupili i lístek na loď, která nás měla dopravit do Krabi a odtud nás autem dopravili až na letiště. Cesta i let byli příjemné a v večer v Bangkoku na nás už čekal minibus, který nás měl přes noc dopravit na Ko Chang, ostrov na druhé straně Thajska již skoro u Kambodžských hranic. 

Noční přejezd byl zážitkem. Ne že bychom snad něco viděli, všude byla tma jak v ranci, ale náš řidič vypadal, že se rozhodl skončit z životem a to, že na palubě minibusu měl nějaké cestující ho nikterak netrápilo. Pálil to neuvěřitelnou rychlostí zatáčka nezatáčka. Nějakým zázrakem se mu nabourat nepodařilo a tudíž jsme cestu přežili i my.