Ano. Přesně takhle se tady jmenovala další aktivita, kterou jsme mohli podniknout. Šlo o to pronajmout si člun, který by nás zavezl k nějaké té skalnaté homoly. Na ní pak člověk lezl a když už nemohl, skočil do moře. Místní věděli, kde je dostatečná hloubka a kde je to bezpečné, ale vzhledem k tomu za to také chtěli celkem dost peněz.

Rozhodli jsme se, že si takový DWS uděláme sami. Půjčili jsme si sit-on-top a vzali si šnorchlařskou výbavu. Vybrali jsme si blízkou homoly, a Jára skočil do vody prozkoumat dno. Já zatím seděla v kajaku. Když vylezl, převzal řízení a já si natáhla lezečky. Sit – on – top zamířil přídí ke skále, kde to vypadalo na snadný výstup. Úplně jednoduché přelézt z kymácejícího se kajaku na skálu nebylo, ale nakonec se to podařilo. Traverzovala jsem raději podél hladiny abych případně mohla spadnout jen asi dva metry do vody. Bylo to docela prima, jen útes byl místy pěkně ostrý.

Když už jsem nemohla skočila jsem do vody a vlezla si na kajak. Své lezecké umění teď předváděl Jára. Ten se výšek nebál a odhodlal se do čtyřmetrového volného pádu. Při dalším výstupu jsem najednou dostala strašné křeče do břicha. Jak jsem tak lezla objevila jsem, že útes je provrtaný. Malou skulinkou jsem vlezla do prostorné jeskyně.  Byla sice krásná, ale bohužel jsem ji musela znečistit.

Jára si ji tak už mohl prohlédnout jen s ucpaným nosem. Sluníčko pálilo a tak jsme střídali boulderování se šnorchlováním, což bylo trochu nebezpečné protože Jára vydržel bez vzduchu celkem dlouho pod vodou a doplaval daleko od kajaku a kolem sem tam projela nějaká ta „long-tail“ takže jsem se o něj poměrně bála. Nakonec jsme se rozhodli kajak ještě nevracet a zkusit odpádlovat na Poda Island, což se nám asi po hodině povedlo. Lidé na ostrově se trochu divili, že sem lze dopádlovat  a nejen se dovézt turistickou lodí. Chvilinku jsme se slunili a pak jsme radši zase sedli na náš „modrý blesk“ protože cestou zpátky foukal protivítr a nevěděli jsme jestli nebudeme potřebovat času víc. Nakonec jsme na druhé straně byli o půlhodinku později.

Večer jsme si užili pár drinků a pak se stala jedna velmi, velmi krásná a důležitá věc o které bohužel na stránkách Kobyly psáti nemohu.