Po celodenním lezení jsme byli trochu oloupaní a tak jsme se rozhodli pro odpočinkový den. K snídani jsme si dali oblíbené „roti“ – místní palačinky na sladko s banánem a salkem a rozhodli jsme se, že dobudeme zátoku Ao Ton Sai.

Byla to zátoka, trochu odřízlá od okolního světa, neboť se na ní dalo dostat buď půl hodinovou cestou do kopce přes prales nebo při odlivu po pobřeží a nebo velmi náročnou, místy až lezeckou cestou přes skálu u moře. My zvolili pro tentokrát nejjednodušší cestu přes les.

Byla jsem nadšená obřími listy tropických rostlin a liánami všude okolo. Jen jsem si já pitomá zapomněla ponožky do bot a díky tomu, jsem si úplně ostrouhala patu. Když jsme se doplazili na nejvyšší místo cesty objevili jsme chatky a resort ukrytý v lese. Dali jsme si tu talíř ovoce: mango, banány, meloun a ananas a vydali se dál. Noha už mě bolela tak moc, že mě Jára poslední stovky metrů nesl. Na pláži jsme si konečně mohla boty zout a také se pořádně zchladit v smaragdových vodách Andamanského moře.

Tím ovšem den neskončil, naopak dobrodružství teprve mělo přijít. Totiž objednali jsme si šnorchlování s večeří po západu slunce. Výhodou tohoto výletu bylo že začínal ve čtyři, kdy většina výletních lodí zamířila od ostrovů k pevnině a atoly se tak mohly nerušeně pohroužit do klidné podvečerní nálady. Loď navíc nezajížděla na pláž, ale vysazovala šnorchlinguchtivou posádku přímo na moře. První zastávka byla u Poda Island, kde jsme si hrály s malinkatými Nemíky, ale i s pestrobarevnými papouščími rybami a sem tam se zjevili i Jehly. Další výsadek byl proveden u skalnatého hranolu trčícího jen tak uprostřed ničeho z vody. Celý hranol mohl mít deset metrů a bylo možné pod ním podplavat. V tomto místě mě bavilo pozorovat mořský proud. Kousky rostlin, ryby, veškerý plankton ale i já jsme byli unášeni podél hranolu kamsi na moře. Proud byl slaboučký a nebezpečí nehrozilo, přesto mě to překvapovalo. Proplavali jsme jeskyní a na druhé straně nás vyzvedla naše loď. Pak už jsme zamířili na pláž abychom stihli západ slunce.

Bylo to jen tak tak, ale povedlo se. Následovala večeře. Naši průvodci rozdělali oheň a jeho světle nám rozdělovali příděl jídla: jak jinak než rýže s vajíčkem a zeleninou.

Po večeři už celkem stahaní jsme opět naskočili na palubu, ale čekal nás ještě jeden magický výlet do vody, kousek od pláže na Railay. Naskákali jsme do absolutní tmy a mávli rukama. Kolem se rozzářil roj jiskřiček, světélkující plankton. Bylo to nádherné, pročesávala jsem rukama vodu kolem sebe a sledovala ten magický roj. Ale dlouho už jsem ve vodě nevydržela, přece jen jsem si zvykla na pořádné parno a teď mi byla trochu zima. Výlet to byl krásný.