Ko Hong je ostrov vzdálený asi hodinu plavby „longtailem“ severozápadně od Pine Bungalow. Kromě Ko Hongu jsou v moři poházené ještě další ostrovy někdy neuvěřitelných tvarů. Z modré masy vyrůstají homole porostlé bujnou vegetací a některé mají písečné jazyky sahající daleko do azurových vln.
O prvním probuzení v Asii. O tom jak vypadá pravé thajské tržitě. Přelet, moře a Pine Bungalow.
Letadlo něžně dosedlo na Ruzyňském letišti. Tak a jsme doma, řekla jsem si v duchu, ale myšlenkami jsem byla ještě stále v teplé náruči jihovýchodní Asie.
A aby si Kovářova Kobyla ty krásné vzpomínky co nejdéle udržela živé (a navíc aby se o ně podělila také s vámi), bude je tady transformovat do písmenek a fotek, den po dni, tak jak plynuly jednoho zimního měsíce tam, kde vstává slunce.
Jednou jsem se kolegům svěřila, že jsem si tu práci novinářky představovala tak nějak jinak. „Já myslela, že jako budu cestovat“ říkala jsem jim a oni na to „No ale vždyť ty cestuješ?!“ Ano. Cestuji. V září jsem byla v Německu, Francii a Itálii. Vždycky na jeden až tři dny a z jednotlivých zemí jsem viděla kromě zemědělské techniky ještě benzínové pumpy nebo letištní haly.
Myslím, že dopředu jsem si dovolenou u jezera Lago di Garda jen stěží uměla představit. O tom že bude náročná jsem věděla, ale skutečnost příjemně předčila očekávání.
Kovářovakobyla se může pochlubit významným vítězstvím. Umístila se na prvním místě v Rodeo Tour 2010 v kategorii Gangsters ehm tedy Youngsters ženy. Stupně nejvyššího dosáhla po té co se zúčastnila dvou závodů (tedy všech) v Rodeo Tour 2010.
Čerťáky – to je pro mě synonymum brutálního sjezdu s obrovitýma válcema, velikánskýma vlnami a splašenou masou vody, která se žene kamenitým korytem vstříc Praze. Loni jsem Čerťáky prohlížela ze břehu a ani letos jsem se za vrata nepustila. Před ně už ale jo i když jsem zpočátku nebyla daleko od nervového zhroucení strachem.
